Legendární podnik se jezdí od roku 1936. Tak dlouhá historie je chloubou i závazkem. „Zatáčky jsou světovým unikátem. Věnovaly se jim už čtyři generace pořadatelů a mým cílem je udržet závod co nejdéle. Odpovědnost vůči tradici je velká,“ říká předseda Automoto klubu Hořice Tomáš Jenčovský.
„Zatáčky jsou světovým unikátem. Věnovaly se jim už čtyři generace pořadatelů a mým cílem je udržet závod co nejdéle. Odpovědnost vůči tradici je velká"
U zatáček vyrostl
Jeho prarodiče bydleli přímo u okruhu. Slavný závod poprvé naživo sledoval jako kluk v roce 1995. Od té doby nevynechal jediný ročník. I když se „zatáčky“ a ikonický městský okruh pro něj velmi rychle staly srdeční záležitostí, k závodění ho to nikdy netáhlo. V mládí jezdil na minibiku, přednost nakonec dostala hra na housle.
„Vždycky jsem spíš tíhl k organizování,“ poznamenává. Nejprve pomáhal na brigádách s přípravami závodů, v roce 2006 vstoupil do klubu. Byl traťovým komisařem i vedoucím tratě a od roku 2021 je na plný úvazek předsedou AMK Hořice. Kromě toho také komentuje motocyklové závody.
Při pořádání obou hořických podniků – 300 ZGH a České Tourist Trophy - na něm leží největší odpovědnost. „Fascinovala mě organizace, protože pořádat závody na přírodním okruhu je velice náročné. Musíme zavřít silnice, řešit objížďky a pracně zabezpečit celou trať,“ vysvětluje.
Každý ročník se začíná chystat rok dopředu. Jen rozmístění tisíce kusů bariér a dvou kilometrů ochranných sítí zabere skoro měsíc. Právě zabezpečení okruhu udělalo podle předsedy za poslední roky největší posun. „Dřív se stavělo mnohem méně zábran. Trať se připravovala třeba tři nebo čtyři dny před závodem. Teď je to úplně někde jinde.“
Oproti 90. letům se výrazně zvedla také jezdecká úroveň. V Hořicích závodila takové esa světového road racingu jako Matthieu Lagrive, Danny Webb nebo Gary Johnson.
Reklama na Hořice
Jezdci z celé Evropy, diváci z Finska, Belgie nebo Německa. Zatáčky jsou pro Hořice nejlepší reklamou a bezkonkurenčně největší akcí. Každoročně přilákají návštěvníky, kteří by město jinak nejspíš minuli.
Přesto podle Tomáše Jenčovského není závod v České republice stále úplně doceněný. „Když pak o nás píšou časopisy ve Francii nebo v Irsku, je to příjemné. Mnoho podobných sportovních akcí s takovým dosahem v Čechách není. MotoGP v Brně, superbiky v Mostě - a pak jsou Hořice.“
Automoto klub má sice víc než stovku členů, bez pomoci dobrovolníků by ovšem tak velkou událost nebylo možné uspořádat. Na závodní víkend je potřeba až 300 lidí. Pomáhat přijíždějí z celé republiky.
Organizace 300 ZGH je pracná a stresující, přesto Tomáše Jenčovského neskutečně naplňuje. „Každý závod mi bere několik let života, ale je super, že tady jsou zapálení lidé, kteří mi v tom pomáhají. Když se dojede poslední nedělní závod, víme, že přišlo hodně diváků a jezdcům se nic vážného nestalo, tak je to ten nejhezčí okamžik.“
