„Byl jsem dost akční, ale že to vydrží tak dlouho a že se povede vytvořit stabilní lezeckou komunitu, jsem nečekal. V oddíle vznikla dobrá parta, z toho mám velkou radost,“ říká Jiří Šedivý. Jeho zarputilost v Hořicích spustila horolezecký boom.
Vystudovaný elektroinženýr k lezení přičichl v devatenácti letech na vysoké škole. Přišel na horolezecký trénink a už u toho zůstal. Stal se dobrovolným členem horské služby, desítky let leze po skalách v Čechách i v zahraničí. Hodnotné výstupy si připsal ve středoasijském pohoří Ťan-šan.
„Byl jsem dost akční, ale že to vydrží tak dlouho a že se povede vytvořit stabilní lezeckou komunitu, jsem nečekal."
Kdo lezl, byl divný
Když v roce 1986 přišel do Hořic, dlouho neváhal a pustil se do zakládání horolezeckého oddílu. Začínal od nuly. „Kdo v 80. letech lezl, byl fakt divný. Lezení tehdy nebylo pokládáno za běžný sport. Doba, kdy to začalo být v kurzu, přišla o deset let později,“ vzpomíná.
Minimem pro založení klubu bylo 20 členů. Měl tři kamarády, kteří lezli, dalších šestnáct museli sehnat. Mluvili o tom úplně všude, klidně i v hospodě. „Kamarád to řekl kamarádovi, známý známému, a tak se to šířilo dál. Postupně se začali ozývat další,“ říká Jiří Šedivý.
Nikdy přitom nedělal nábor na školách. „Věděl jsem, že pro to lidi získám, protože po lezení byl v té době hlad. Často to byli starší kluci, kteří končili s fotbalem a jinými sporty.“ S nováčky jezdil na výcvik do Vysokých Tater. Po jeho absolvování získali průkaz Českého horolezeckého svazu. Díky HOHO se tak naučily lézt stovky lidí.
V roce 1990 měl oddíl už 120 dospělých členů. „Nečekal jsem, že nás bude tolik, ale rozkřiklo se to. Hodně lidí chtělo zažít dobrodružství a my jsme jim to dopřáli,“ vypráví Jiří Šedivý. Dvakrát týdně se členové scházeli v hořických lomech U Josefa a Vlčí skála. Brzy začali trénovat i děti.
Místo posilovny stěna
Rok 2000 přinesl zlom. Oddíl podnítil stavbu dvanáct metrů vysoké lezecké stěny v hale gymnázia. „Původně se uvažovalo o tom, že tam bude posilovna. Vstoupili jsme do toho, díky velké členské základně měl náš názor váhu,“ přiznává dlouholetý předseda HOHO.
Podílel se i na podobě stěny. Ve své době to byla jedna z mála umělých stěn u nás, patřila mezi největší, a navíc splňovala parametry pro pořádání vrcholných závodů. Lezení v Hořicích ještě víc zpopularizovala, ke sportu přicházelo čím víc dětí.
V současnosti má hořický oddíl kolem stovky členů, děti a mládež tvoří třetinu. Zaměření na nejmladší generaci zůstává důležitým pilířem činnosti. HOHO od září do května organizuje lezecký kroužek, v pískovcovém lomu U Josefa každoročně pořádá Horolezecký dětský den. Další vlajkovou akcí je Festival horolezeckých filmů.
Dvakrát týdně je stěna ve sportovní hale otevřená veřejnosti. „Může přijít úplně kdokoli, i když s lezením nemá žádné zkušenosti, třeba s celou rodinou. Jsou tady členové našeho oddílu a rádi každému pomůžou,“ uzavírá Jiří Šedivý.
