Na letiště u Dobré Vody ho v 80. letech přivedl leták, který náhodou zahlédl. Ze zvědavosti se přišel podívat, poprvé se svezl letounem a u létání už zůstal. „Učarovalo mi to. Byla tam parta skvělých lidí, kteří byli do létání nadšení stejně jako já. Každý víkend se sjížděli na letiště a klub si žil svým vlastním životem,“ vzpomíná dlouholetý člen klubu a instruktor František Veselý.
Vášeň pro létání má stejnou jako na začátku a dnes ji předává nováčkům při seznamovacích letech. „Chci jim ukázat, jak je létání krásné, aby se pro něj také nadchli. Pro mě je to ten nejlepší relax. Často se po přistání z kokpitu ozve ‚tyjooo super‘. Když se vrátí podruhé nebo se rozhodnou absolvovat pilotní výcvik, mám z toho radost - dává mi to smysl.“
„Často se po přistání z kokpitu ozve ‚tyjooo super‘. Když se vrátí podruhé nebo se rozhodnou absolvovat pilotní výcvik, mám z toho radost - dává mi to smysl."
Pilotem na zkoušku
Klub spojil plachtaře z Hořicka, Broumovska, Pardubicka i středních Čech. Pro některé je členství generační záležitostí. Z letiště se stalo místo, kam se lidé vracejí celý život. „Máme tu rodinu, kde létal dědeček, tatínek a dnes i jeho děti,“ poznamenává František Veselý.
I členové, kteří už aktivně nelétají, přicházejí o víkendech a užívají si atmosféru vzájemné pospolitosti. „Přijdou na kafe a popovídat si, společně slavíme i narozeniny. Komunitu pořád udržujeme,“ říká.
Aeroklub Hořice má kolem 70 členů. Jsou mezi nimi účastníci světových šampionátů v bezmotorovém létání i piloti dosahující republikových úspěchů v navigačních motorových soutěžích nebo v oblastních soutěžích bezmotorového létání.
Z několika členů se stali profesionální piloti. „Dříve s létáním začínalo víc mladých. Dnes přicházejí spíš lidé ve středním věku, kteří si chtějí plnit své sny a mají čas se tomu věnovat,“ uvádí František Veselý.
Přitáhnout mladou generaci k létání se aeroklub snaží pořádáním různých akcí. Organizuje dny otevřených dveří, drakiádu a letní příměstské tábory. Kromě seznamovacích letů nabízí také program Pilotem na zkoušku. Zájemci usednou do kokpitu a pod vedením zkušeného instruktora si vyzkouší řídit letadlo.
„Mnozí z těch, které jsem vezl, si nakonec udělali pilotní výcvik a zůstali u létání. Měli jsme i sedmdesátiletého pána, který už nechtěl aktivně létat, ale zalíbilo se mu to natolik, že si šetřil peníze a chodil se každý měsíc svézt,“ říká instruktor.
Kdo nelétal, stavěl
Nadšence v hořickém klubu spojuje nejen vášeň pro létání, ale také péče o zázemí a techniku. Údržbu flotily letadel i opravy budov si většinou dělají sami.
V 80. letech dokonce svépomocí vybudovali betonovou požární nádrž. „Scházeli jsme se na víkendových brigádách. Kdo nelétal, stavěl nebo se věnoval údržbě letadel. A tak to funguje dodnes,“ připomíná František Veselý.
Tradice létání v Hořicích sahá až do roku 1926, kdy vznikla pobočka Masarykovy letecké ligy. První letecký den se uskutečnil na polích u obce Jeřice. Aeroklub byl založen v roce 1945 a na konci 40. let získal od Hořic současné letiště, původně se dvěma travnatými dráhami.
Z 50. let pocházejí první zděné hangáry a zázemí, klub se v té době stal součástí Svazarmu. Těsně před sametovou revolucí začala armáda u Dobré Vody stavět záložní letiště. Dvoukilometrovou betonovou dráhu nikdy nedokončila.
